Lubomír Škarda, nejen učitel
Text: Miroslava Kolouchová
Narodil se v Lužnici 29. 4. 1929 v rodině kapelníka Františka Škardy.Od dětství se mu dostávalo hudebního vzdělávání a tak v dospělosti po maturitě na Učitelském ústavu v Soběslavi stal se nejen učitelem, ale i zdatným hudebníkem, který zvládal hru na řadu hudebních nástrojů. Jako mladý učitel začínal v českém pohraničí a tam také začal s budováním svého loutkového divadla, ke kterému choval lásku od dětství.Loutky uměl zhotovovat a za svůj život vytvořil velkou řadu pohádkových postav se kterými hrál loutkové divadlo s dětmi i s dospělými a k lásce k loutkovému divadlu přivedl i řadu nových příznivců. Působil jako učitel i ředitel na několika místech, několik let strávil i ve škole v rodné obci a to až do doby zrušení této malotřídní školy. V té době se také zasloužil o výraznou obnovu a rozšíření místní knihovny, založil a vedl i lužnickou Osvětovou besedu, kulturní sdružení, které pod tímto názvem přetrvalo až do současnosti a kulturní prací se doposud zabývá. Až do svého odchodu do důchodu pak působil jako ředitel Základní školy v Novosedlech nad Nežárkou. V důchodovém věku ještě vypomáhal v místní znovu obnovené škole. Jeho jméno je neodmyslitelně spjato s kulturním děním v obci. Nebyl jen muzikantem. Organizoval a s partou ostatních nadšenců i hrál v Lužnici loutkové i ochotnické divadlo. Přivedl k této zálibě i mladé lidi a učil je dávat tímto koníčkem radost sobě i druhým. Opravdu známé byly tzv. kabarety, které secvičoval s místními ochotníky a které byly předváděny i v okolních obcích v sedmdesátých a devadesátých letech minulého století. Byl to velmi vzdělaný a kultivovaný člověk příkladný svým jednáním a chováním k lidem kolem sebe, miloval upřimně děti, které učil a své práci dokázal obětovat mnoho svých sil. Lubomír Škarda byl opravdový venkovský kantor v tom nejlepším slova smyslu. Učitel, muzikant, kulturní pracovník, vychovatel mládeže. Jeho práce se neomezovala hodinami ve škole, byl u zrodu a průběhu každé kulturní a společenské události v obci a dokázal i v lidech , se kterými spolupracoval , vzbudit pocit radosti a uspokojení z takové činnosti. Zemřel 28. 9. 2012.